František Roček (*1955)
působí jako novinář a spisovatel v Ústí nad Labem.

• Generální štáb ducha 1995,

• Zeď/The Wall.Matiční – dokument o nejslavnější uličce světa 1999,

Historická trilogie o životě a umírání v ústeckém okresu:

• Ústecká štvanice 2011,

• Ústecký mír 2013,

• Ústecké vítězství 2015,

• Ústecké lágry 2015,

• Ústecké kádrování 2016,

• Severozápadní jatka 2009,

• Severozápadní jatka díl druhý 2016,
• Aktivisté a cikánský problém – Boj za lidská práva jako mírný terorismus v mezích zákona, 2020

• Bombardovat nemocnice je normální 2017

• Karneval vítězství, 2018

Autor se dlouhodobě zajímá o agresivní jednání ve společnosti po skončení 2. světové války. Např. v roce 2016 vydal knihu Ústecké kádrování, unikátní dokument o prověřování politické způsobilosti Němců v červnu a červenci 1945 v ústeckém pohraničí. Všechny informace v knize jsou převzaty ze stovek dobových dokumentů. Citované rukopisy jsou ponechány v původním tvaru, včetně pravopisných chyb. Kniha se podrobně zabývá politickými i psychologickými motivy „kádrování poražených“ tzv. sudetských Němců v československém příhraničí.

Pro neveřejný sektor autor zpracoval několik studií na téma terorismu po roce 2000 a dvě eseje o krachu západního vojenského angažmá v Afghánistánu.

V roce 2017 na podzim vydal knihu o vztahu nelegální migrace, terorismu a islamismu nazvanou „Bombardovat nemocnice je normální aneb příručka pro přežití v dalším desetiletí“.

V roce 2018 v knize Karneval vítězství na základě dobových dokumentů ukazuje paradoxní situace k nimž docházelo na konci 1. světové války: Všichni byli válkou natolik vyčerpaní, že jim bylo mocensky nějaké Československo lhostejné, tak proč by nevzniklo? Němci v Čechách chtěli své samostatné německé provincie, ale mnoho tzv. německých měst a obcí spolupracovalo s Čechy na ostraze kvůli rabování, a při zajišťování potravy pro hladovějící občany. Zkrátka konec války doprovázel hlad, deziluze a krátkodobé iluze. Nějaké ideje měli všichni jaksi kdesi…